Kovošrot není jen hromada železa

Před otevřením provozovny je nutné posoudit její vliv na životní prostředí

Před samotným uvedením do provozu je součásti náročné povolovací administrativy také posouzení, zda provoz kovošrotu (dále jen „zařízení“) může mít nějak zásadní vliv na životní prostředí. Požadavky k tomu stanovuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Pokud chce provozovatel vykonávat některou z činností, kterou stanovuje tento zákon ve své příloze, je povinen se jím řídit. Naplní-li záměr provozovatele příslušného zařízení svými parametry dikci příslušného bodu Kategorie II v příloze č. 1 tohoto zákona, musí provést zjišťovací řízení. Účelem tohoto řízení je hodnotit vlivy nejen na obyvatelstvo a veřejné zdraví, ale také na půdu, vodu, přírodní zdroje a další složky životního prostředí.

Výstupem z tohoto řízení může být závěr, že příslušné zařízení a jeho provoz nemá významné vlivy na životní prostředí nebo že se zařízení bude dále posuzovat dle zákona. V tomto případě se provádí hlubší a přesnější zkoumání vlivů (tzv. „posouzení“) zařízení na životní prostředí. Účelem je vyloučit, že se do provozu dostane zařízení, které by významným způsobem poškozovalo životní prostředí. Samozřejmou součástí moderních legálně provozovaných zařízení jsou zpevněné plochy zabezpečené izolační vrstvou proti průsaku nebezpečných látek.

Ochrana před ionizujícím zářením

Ne každého by zřejmě napadlo, že atomový zákon, který upravuje například podmínky mírového využívání jaderné energie nebo nakládání s radioaktivním materiálem, se vztahuje také na zařízení ke sběru a výkupu odpadu. Opak je však pravdou. Za účelem splnění požadavků zákona by zejména větší provozovny měly být vybaveny dozimetrickým přístrojem, s jehož pomocí by mělo být zabráněno dalšímu pohybu radioaktivního materiálu v logistickém řetězci a ohrožení osob účinky ionizujícího záření. V případě pohybu menšího objemu materiálu může postačovat také kvalifikovaná vizuální kontrola. Každopádně zákon zvyšuje požadavky na kvalifikaci pracovníků.

Více komodit najednou

Oblast působnosti kovošrotu nemusí být, jak napovídá název, pouze o sběru a výkupu kovů. Provoz bývá spojen například s výkupem autovraků, katalyzátorů, elektroodpadů nebo také papíru. Nutno podotknout, že převzít elektroodpad (například pračku nebo lednici – zde přesněji „vyřazené elektrozařízení pocházející z domácností“) smí pouze provozovatel místa zpětného odběru, odděleného sběru nebo zpracovatel elektroodpadu. Naše společnost Barko, s.r.o. nabízí navíc také výkup zlata a stříbra, u kterého výkup probíhá na základě stanovení ryzosti a množství prostřednictvím přesné měřící techniky.

Přesné měřicí přístroje

Poskytovat kvalitní služby by dnes mělo být zájmem každého podnikatele. Ve snaze nabídnout vám maximální možné výkupní ceny uplatňujeme při výkupu vybraných materiálů přesnou měřicí techniku. Například u výkupu zlata a stříbra se využívá bezkontaktní technologie, která umožňuje zjistit složení příslušného vzorku s laboratorní přesností. Tato technologie pracuje na principu spektrometrie, díky které je možné nedestruktivně (bez poškození vzorku) stanovit procentuální obsah jednotlivých prvků. Pomocí této metody lze také jednoduchým způsobem ověřovat příslušné normy kvality i u ostatních materiálů. Lze ji využívat například také při stanovování obsahu drahých kovů v automobilových katalyzátorech.

Sběr a výkup kovů je environmentálně prospěšná záležitost

Vykoupený kovový materiál končí po případné úpravě provedené u provozovatele zařízení ke sběru odpadů v hutích. Tímto dochází k úspoře nejen primární suroviny, kterou by bylo nutné vytěžit, ale také k úspoře k tomu nutné energie.

Například na 1000 kg železného šrotu přetaveného na novou ocel se ušetří cca 1 400 kg železné rudy, cca 740 kg uhlí a 120 kg vápence. V případě olova se uvádí, že k výrobě jedné tuny sekundárního olova je potřeba jen 20 % energie potřebné k výrobě jedné tuny primárního olova.

Tento článek jsme zveřejnili bez nároku na právní přesnost.
Barko, s.r.o.
Ing. Michal Petrucha, ekolog
11. 4. 2017