Čína vyrobila v květnu rekordních 3,42 milionu tun primárního hliníku, protože tamní hutě stále zvyšují provozní sazby.
Čína vyrobila v květnu rekordních 3,42 milionu tun primárního hliníku, protože tamní hutě stále zvyšují provozní sazby. Roční produkce země vzrostla za prvních pět měsíců roku o 3,66 milionu tun a vyvrcholila nejvyšší provozní mírou za minulý měsíc. 40,27 milionů tun, podle Mezinárodního institutu pro hliník (IAI).
Čínské hutě znovu ožívají díky zmírnění energetické krize, která omezovala výrobu po většinu loňského roku. Letos to jsou evropské hutě, které čelí energetické krizi, protože ceny elektřiny stoupají v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.
Energetické potíže v Evropě letos zatím stáhly dolů roční produkci mimo Čínu o 460 000 tun.
Podíl Číny na celosvětové produkci byl v květnu 58,91 %, což je poměr, který byl v červnu 2017 překročen pouze jednou, což je historický ukazatel, který může být nespolehlivý vzhledem k nedostatku konzistentních údajů před pěti lety.
Loni touhle dobou to byli čínští provozovatelé, kteří se potýkali s nedostatkem energie pro své hutě. Sucho v provincii Yunnan bohaté na vodu v kombinaci s příliš horlivým uplatňováním cílů energetické účinnosti způsobilo, že národní produkce hliníku v roce 2021 poklesla o více než dva miliony tun ročně.
Tyto cíle byly uvolněny a Čína posílila těžbu uhlí, aby zmírnila loňskou kolující energetickou krizi. Vylepšené ceny elektřiny a silné ceny hliníku vytvořily předvídatelné oživení čínských provozních sazeb, které se po loňské pauze nyní opět přibližují k kapacitnímu limitu Pekingu 45 milionů tun ročně.
Obrat v jmění čínských hutí je patrný z obchodu země s surovým kovem. Dovoz v roce 2021 vzrostl, protože domácí produkce nedokázala pokrýt poptávku výrobců produktů po prvním použití. Příchozí zásilky primárního kovu dosáhly rekordních 1,58 milionu tun.
Čína však letos vyváží surový kov i přes tučné 15% clo na vývoz hliníku v této podobě. Velká část toho, co opouští Čínu, míří do Evropy, která nyní zažívá vlastní energetickou krizi.
Evropské ceny elektřiny směřovaly na sever již předtím, než Rusko zahájilo svou „zvláštní vojenskou operaci“ na Ukrajině. Následné zpřísnění dodávek plynu do Evropy způsobilo za poslední rok nárůst cen elektřiny o 400 %, což je pro výrobce hliníku velký problém, protože energie tvoří přibližně 40 % jejich nákladů na tavení.
Energetická krize má dopad především na hutě v Německu, Francii a Nizozemsku, zatímco v Norsku a na Islandu jsou tlumeny přístupem k vodní a geotermální energii. Kapacita v obou zemích se za poslední zhruba rok plíživě zvyšuje, což pravděpodobně maskuje úplnou ztrátu produkce jinde v západoevropských číslech IAI.
Posunuje se i východoevropská výroba hliníku. Kumulativní produkce klesla za prvních pět měsíců roku meziročně o 1,5 %, což odráží krácení v Rumunsku, Černé Hoře a na Slovensku.
Poslední měsíční aktualizace IAI neukazuje žádné známky poklesu produkce v ruském Rusalu navzdory sankcím, které narušují tok surovin do sibiřských hutí společnosti.
Je skutečně možné, že náběh nového závodu v Taishetu vyrovná omezování ve zbytku východní Evropy. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné nedávné podrobné údaje o výstupu z Rusalu, je těžké to vědět.
Vzhledem k tomu, že současná energetická krize se prohlubuje, může být v nadcházejících měsících ohrožena další evropská produkce. Analytici UBS odhadují, že dalších 800 000 tun evropské kapacity hutí je ohroženo, pokud ceny elektřiny neklesnou, což se nyní zdá nepravděpodobné.
Posunující se bohatství čínských a evropských hutí padá do stejné kritické závislosti na moci. Hliník se nevyrábí házením bauxitu do vysoké pece. Bauxit spíše potřebuje rafinaci na oxid hlinitý, který se pak elektrolýzou přemění na kov. Hliník je v mnoha ohledech elektřina v pevné formě, a proto jsou hutě tak citlivé na ceny elektřiny.
To je problém pro výrobu hliníku všude, kde hutě soutěží s jinými průmyslovými odvětvími o energii, zejména z obnovitelných zdrojů, když se snaží vyrábět stále „zelenější“ kov.
Exponenciální nárůst evropských cen elektřiny po ukrajinské invazi představuje existenční hrozbu pro mnoho operátorů v regionu. Nutnost dovážet kov, který je klíčovým faktorem dekarbonizace, ze země, kde je uhlí stále primárním zdrojem energie pro výrobu hliníku, je pro Evropskou unii vysoce problematická.
Nejen pokud jde o uhlíkovou stopu, ale také v kontextu závazku bloku k tomu, co nazývá „strategická autonomie“ ve svých dodavatelských řetězcích nerostů. Pro dodavatelský řetězec hliníku může nastat další velký problém.
Čínské hutě se v současné době těší pozitivním maržím díky kombinaci vyšších cen kovů a nižších nákladů na elektřinu, které vyplývají z vládních nesouhlasů s cíli využití uhlí.
Ale na jak dlouho?
Navzdory honbě za uhlím se v některých částech čínského energetického systému objevují známky hromadícího se stresu. Spotřeba energie v čínských provinciích severně od řeky Jang-c'-ťiang prudce vzrostla kvůli teplejšímu počasí, než je obvyklé, a Henan o víkendu vytvořil nový rekord maximálního odběru.
Napětí na rozvodné síti se jen vyostřuje, protože Čína se předběžně vymaní z blokování koronaviru a začne znovu nastartovat výrobní činnost.
Pokud bude v Číně dlouhé a horké léto, bude elektřina upřednostňována pro chlazení domácností s velkými průmyslovými uživateli, kteří budou čelit přídělům. Energetické kyvadlo hliníku se možná vrátilo ze zbytku světa zpět do Číny, ale není zaručeno, že tam zůstane dlouho.
